Fotogalerie: https://eu.zonerama.com/1zskolin/Album/16428523
Ve třetím týdnu v září se 8 žáků z devátých tříd účastnilo výměnného pobytu s naší partnerskou školou v saské vesničce Schwepnitz. Zažili jsme společně úžasný týden, plný aktivit, projektů, výletů a sportu.
Po příjezdu a posilnění chlebíčky, koláčky a kávou, nás v prostorách školy přivítal pan ředitel Michael Schiewack. Následně nám vesnici a okolí představil svojí prezentací pan místostarosta Burkhard Hantel. Oba muži hovořili v anglickém jazyce, pomalu a zřetelně. Díky tomu nebylo třeba většího tlumočení ze strany pedagogů. Krátkým filmem o hudební tvorbě a tvorbě nástěnné malby ve škole v obci Schwepnitz jsme si připomenuli výměnný pobyt z let 2023 a 2024. Následně došlo i na naše žáky, kteří vystoupili před diváky a zavzpomínali na společný týden v loňském roce, kdy své německé kamarády hostili v České republice. Všichni žáci své komentáře zvládli a sklidili za svůj výkon velký obdiv. Se svými partnery pak prošli rozlehlou školu a venkovní prostory. Následně se odebrali k hostitelským rodinám.
Druhý den jsme společně vyrazili do Drážďan. Tento den nás doprovázela paní Maxi Siegmund. Němečtí žáci si zahráli na průvodce, stanovili okruh, který jsme společně prošli a vyslechli jejich příspěvky o místech, kterými jsme právě procházeli. Nechyběla místa jak historická – Zwinger, Semperoper, Frauenkirche (kostel Panny Marie), Starý a Nový trh s příjemnými kavárnami, Rosengarten (růžová zahrada) tak i místa v Neustadt (Novém městě), která se od historického centra velmi odlišovala – viděli jsme stavby s posprejovanými zdmi, bistry s rychlým občerstvením i typickou šeď města z dob minulých. Byl to den plný poznání s nádherným slunečným počasím.
Ve středu jsme v prostorách školy pracovali na výtvarném projektu na téma „Co nás spojuje“. Tuto akci měl pod taktovkou pan Sven Mahr. Na velkém plátně vznikla úžasná malba zobrazující město Kolín a Schwepnitz. Celou plochou protéká Labe. Uprostřed plátna se tyčí kostel, z poloviny český, z poloviny německý. Vše je doplněno 3D prvky – stromy, lesy, které jsou typické pro Schwepnitz, panelovými domy z doby předrevoluční, typickými pro Kolín. Ve spodní části plátna je prostor pro zobrazení dalších věcí, které nás spojují – hudba, literatura, pohádky, průmysl, ….. Žáci do plátna zakomponovali i drobnosti jako fotografie pořízené ve fotoboxu v Drážďanech nebo mušle a sklíčka nasbírané předešlého dne při Labi. Plátno je tak personalizované a je i připomínkou na společné setkání a zážitky.
Po několikahodinové práci všem vyhládlo, proto nezbývalo, než pokračovat v další společné aktivitě – přípravě oběda. Děti si samy uvařily ve školní kuchyňce těstoviny s rajčatovou omáčkou. Na většině z nich bylo vidět, že krájení cibule, zacházení s pánví, slévání horké vody pro ně není novinkou. Vařily podle připravených vícejazyčných receptů a výsledek byl MŇAM. Odpoledne pak naši žáci strávili ve svých rodinách, účastnili se zájmových aktivit, koníčků svých partnerů. Někteří vyjeli na večeři, výstavu, hráli hry, odpočívali se zvířecími mazlíčky, nakupovali, prostě si užívali společný čas.
Čtvrtek byl velmi dlouhý a náročný den. Dopoledne bylo ve znamení sportu. Pan ředitel Michael Schiewack vedl jako zkušený trenér bojových umění po dobu tří vyučovacích hodin v tělocvičně kurz sebeobrany, což byla pro všechny úplná novinka. Po společném rozcvičení, jsme si ve smíšených dvojicích zkoušeli různé postupy, jak čelit případnému napadení. Nebylo to vůbec jednoduché. Při sledování ukázky vše vypadalo snadně, ale při vlastní akci, bylo těžké dělat správné pohyby a k tomu ještě pomalu a s rozvahou. Každopádně dopoledne bylo velmi zajímavé a přínosné. To bylo vidět i ze zpětné vazby při společném hodnocení v kruhu, kde se každý z žáků musel vyjádřit. Tento projekt dovedl žáky k sebeuvědomění svého těla, celkově posílil jejich sebevědomí a prohloubil vzájemný respekt.
Tento den jsme poznali školní jídelnu, ve které jsme se společně naobědvali. Poté jsme vyrazili do městečka Königsbrück, kde se nachází návštěvnické centrum Königsbrücker Heide, což je velmi rozlehlá jedinečná chráněná divoká přírodní oblast. Na toto místo nás doprovodila paní Andrea Höntsch. V centru jsme nejprve zhlédli krátký film, který nám odhalil vyjímečnost tohoto místa. Území nejprve sloužilo jako výcvikový prostor pro císařská vojska, v době druhé světové války pro armádu Německa a naposledy pro vojska sovětská. Po jejich odchodu bylo území ponecháno „ samo-sobě “ a příroda začala kouzlit. Bez zásahu lidské ruky se území o velikosti 10 tisíc fotbalových hřišť proměnilo v nádhernou přírodní rezervaci. V současné době zde najdeme krásná vřesoviště, lesíky, louky se spoustou zvířat, která rok co rok mění vzhled krajiny – ptáci, bobři, jeleni, hadi a ještěrky jsou nečastější. Do rezervace je vstup možný pouze s průvodcem, územím se projíždí autobusem s plánovanými zastávkami pro procházky a návštěvu rozhledny. Chodit se smí pouze po vyznačených cestách, stále zde hrozí nebezpečí z let minulých – např. nášlap na minu a granát.
Navečer jsme v areálu školy opékali pravé české špekáčky. Děti připravily oheň, došly pro dřevo, ořezaly klacky pro napíchnutí buřtíků. Německé děti připravily těsto na opékání chleba nad ohněm a samozřejmě nechyběl ani dezert – zkaramelizované marshmelouny. Pomalu se stmívalo, což přidávalo kouzelné atmosféře, děti tancovaly, spontánně došlo i na polku, hrály „šlapáka“ a zároveň jsme natočili krátké promo – „Proč výměnný pobyt ANO“. Za tmy jsme se rozešli k našim hostujícím rodinám.
Páteční ráno bylo již počtvrté velmi smutné. Nastal čas loučení a odjezdu. Plní zážitků, dojmů, obohacení novými znalostmi, rozmluvení v anglickém jazyce, obohacení novými německými slovíčky jsme se vrátili domů.
Bez zapojení škol do projektu Erasmus v Čechách a projektu Česko – německého fondu budoucnosti v Německu by nebylo možné výměnné pobyty realizovat. Jsme vděční, že právě našim školám bylo umožněno v těchto projektech figurovat.
Nic z toho by také nešlo bez spolupráce a podpory našich dalších kolegů jak v Čechách, tak v Německu. Těm, co nejsou na první pohled vidět, ale museli za nás suplovat, pomáhali s organizací, technickými záležitostmi, financováním.
V neposlední míře patří velký dík všem dětem a rodičům, kteří do toho jdou s námi. Dětem za aktivní přístup a mnohdy překonání svých jazykových bariér a vystupování ze své komfortní zóny. Rodičům, že dokáží přijmout a hostovat dítě z cizí země i podpořit své vlastní ve výjezdu.
Moc se těšíme na další kamarády a společné zážitky v příštím roce, tentokrát zase v Kolíně.
za ČR: Petra Brzáková (Nj, Aj), Sabina Motlová Špinková (Aj)
za SRN: Věra Šmejkalová (Nj, AJ)
